Vše o DUBU...

LATINSKÝ NÁZEV - Quercus robur (dub letní), Quercus petraea (dub zimní)

CHARAKTERISTIKA
Má úzkou světle šedou běl, jádro šedohnědé, monotónně vybarvené. Letokruhy jsou dobře znatelné – mají cévy (póry) kruhovitě uspořádané. Cévy tvoří na podélných řezech dobře viditelné rýhy, dlouhé až několik desítek milimetrů. Velmi výrazné jsou zejména dřeňové paprsky na radiálním řezu, kde vytvářejí lesklé plošky zvané zrcadélka.

Přirozeně vysušený dub má hmotnost asi 600 kg/m3. Dřevo je tvrdé, velmi pevné, houževnaté, pružné, trvanlivé (má vysoký obsah tříslovin). Běl je však méně trvanlivá, měkká, je často napadána živočišnými i rostlinnými škůdci. Při moření přijímá zcela jinak roztoky než dřevo jádrové. Pro tyto nedobré vlastnostise běl dubu odstraňuje a nepoužívá se.

POUŽITÍ
Dub je vcelku populární strom pro svou mohutnost, stáří, kterého může často dosáhnout, a vlastnosti, se kterými je spojován. Často ho lze nalézt v alejích a mezi památnými stromy. Často bývá vysazován tam, kde je třeba zpevnit půdu, např. na hrázi rybníka.
Dub poskytuje velmi tvrdé a těžké dřevo, které je vysoce ceněné a má široké uplatnění ve stavebnictví. Nejžádanější je ve vodním stavitelství, neboť pobytem ve vodě se jeho kladně vlastnosti spíše zlepšují.
Dubové dřevo se dobře obrábí, a proto je žádaným materiálem zejména v řezbářství. Ručními nástroji se lépe opracovává dub zimní, který je měkčí a má jemnější texturu.
Dub patří mezi nejrozšířenější domácí listnáče.

SUŠENÍ
Dub vyžaduje pomalé sušení, řezivo je nutné před uložením zbavit kůry, doporučuje se spodní přívod vzduchu k hráním těsněji a hustěji uloženým. Občas je potřeba odstranit zastřešení hrání za účelem vymytí tříslovin z řeziva pomocí deště, při kterém ale řezivo tmavne. Aby voda mohla dobře odtékat, musí být postaveny hráně se šikmým uložením a tvořit samostatnou skupinu.

Historie dřevěných podlah

Dřevo je už od pradávna důležitou surovinou. Dříve bylo jediným zdrojem tepla v domácnosti. Dřevěné podlahy se začaly vyrábět až po vynálezu pily s vodním pohonem. Ta dokázala nařezat z kmenů prkna. V minulosti, zrovna tak jako dnes, bylo znát, kdo pochází z chudší nebo bohatší vrstvy. Ten kdo na to měl, se mohl pochlubit podlahou z parket. A ti opravdu bohatí si dokonce nechávali podlahu navrhovat od architektů nebo truhlářů. No a ti chudší byli rádi za podlahu ze smrku, která byla plná suků. Ale svůj účel také splnila.

Z 15. st. jsou první zmínky o dřevěných podlahách. Vyráběly se hlavně ze smrku, borovice, jedle a modřínu tzn. z měkkého dřeva.
V 16. st. se prkna srážela k sobě a přitloukala. Tyto podlahy můžeme vidět ještě dnes na zámcích a hradech. Určitě jste si jich všimli. Minimálně proto, že se po nich krásně klouže v těch obrovských pantoflích, které si při prohlídce většinou musíte obout.
V 17. st. se používala široká prkna, kladla se úhlopříčně. V tomto století přichází do módy ornamenty na podlaze.
V 18. – 19. st. byla v oblibě podlaha parketová. Byla čtvercová nebo skládaná z masivního dřeva.
Prkna opatřená drážkou a pérem přineslo 19. století. Podlahy se pokládaly i do mlýnů a továren.
Konec 19. st. a 20. st. se vyznačuje vzorem rybí kost.

Dnes zakoupíme dřevo na podlahu v cca jednotné šířce. V minulosti tomu tak nebylo. Každá parketa měla jinou tloušťku, rubová strana byla opracovaná pouze na hrubo. Podlahy se podsypávaly pilinami, bukvicemi nebo hoblinami. K vyrovnání se používalo klínků. To dnes již není nutné a z hygienického hlediska ani přípustné. Jako všechno i podlahy podléhají a podléhaly módním trendům a hlavně finančním možnostem. Naše firma nabídne a vyrobí formát podle přání standardního i náročného zákazníka!!!!!

Nebojte se dřevěné fasády

Nejedná se o hit současnosti, ale o léty prověřenou technologii ve stavebnictví. Dřevěné fasády jsou opět v módě. Podívejte se, jak krásně vypadají a přečtěte si, proč je odborníci používají a doporučují více, než klasické omítky.
 

Dřevěné fasády vypadají prostě dobře

Architekti a projektanti se mohou „vyřádit" a popustit uzdu svojí fantazii. Možností designu fasády jsou stovky, stačí zvolit správnou dřevinu, profil, barevný odstín, a pak to pěkně sladit dohromady, aby se  to líbilo.

V čem spočívá tajemství dřevěných fasád?

Tajemství, díky kterému architekti podlehli kouzlu dřevěných fasád, je prosté. Proti klasickým fasádám mají ty dřevěné několik bezesporných výhod. Tou největší je ochlazování domu v létě a kvalitní izolace v zimě. Dřevo je totiž propustný materiál, takže stavbu neuzavírá, jako např. silikonová omítka.
Největším hitem jsou fasády z dřevin, které se nemusejí opatřovat povrchovou úpravou a mají vysokou životnost. Mezi nejčastěji používané patří sibiřský modřín, červený cedr, různá thermo-dřeva (Thermowood - tepelně upravená dřevina při cca. 200-250 stupních Celsia. Tepelná úprava zvyšuje životnost a odolnost dřeviny), ipe, bangkirai, jatoba, massaranduba, teak a další.
 
Pokud se tato dřeva povrchově upravují, tak převážně oleji k tomu účelu vyrobenými. Oleje nezabraňují dřevu dýchat a udržují jeho přírodní vhled. Uzavření takového dřeva uzavíracím nátěrem, ať už lakem, či silno-vrstvou lazurou, je tak trochu zásahem do přirozených přírodních procesů.
Dřevěné fasády bez povrchové úpravy dostávají vlivem UV záření a dalších vlivů počasí tzv. „patinu". Ta vzniká vlivem UV záření a kyslíku dochází k přeměně ligninu a pryskyřice na vodou rozpustné substance a jejich zbarvení na červenohnědou až tmavě hnědou barvu, která mimochodem propůjčuje nezaměnitelný vzhled starým horským dřevostavbám.
 
Barevné substance se ze dřeva působením deště vyplavují a zůstává bílá, vláknitá celulóza, proto jsou staré, dešti omývané dřevěné budovy šedé. Ve vyšších polohách má kromě toho na fasády vliv intenzivnější UV záření, jehož vlivem se dřevo zbarvuje spíše do  červenohnědé až černé barvy.

Montáž dřevěné fasády

K správné funkci dřevěné fasády je potřeba správná skladba a montáž, skladbu Vám navrhneme. Možností je většinou více v závislosti na použitém materiálu a typu fasádního profilu.
Ke kotvení používáme vždy správný materiál, použití levnějšího se ne vždy vyplatí, nemusí mít požadovanou pevnost a nekorodující povrch!
 

Dřeviny nejen na fasády

Fasády z přírodních materiálů jsou krásné. Navíc se budou perfektně hodit k dřevěné terase!!!!!. Dokonce můžete sladit fasádu domu s  podlahou  interiéru. Podívejte se, jaké dřeviny můžete v domě použít.

Smrk

V Evropě nejvíce používaná dřevina se na fasády, a hlavně štíty používá již stovky let. Životnost na fasádě bez nátěru je kolem 50 let, proto se již několik století vždy povrchově upravuje. Dříve to bylo volskou krví s různými přísadami, přes různé karbolky a vyjeté oleje, až po současné moderní a ekologické vodou ředitelné lazury. Smrk se velmi dobře snáší s většinou nátěrových hmot, což z něj dělá levnou univerzální dřevinu s nároky na údržbu..

Borovice

Nepatrně tvrdší než-li smrk, ale celkově hodně smolnatá dřevina. S některými nátěrovými hmotami se nesnáší a lze je aplikovat až po celkovém odmaštění dřeva. Životnost na fasádě je zhruba 60 let. Na  prudkém slunci roní (hlavně ze suků) pryskyřici, což poškozuje povrchovou úpravu a na tmavém nátěru vytváří žlutavé fleky. V fasádních profilech se vyrábí málo, proto se hůře shání.

Sibiřský modřín

Pro svoji medově žlutohnědou barvu, vysokou odolnost a životnost (nad 100 let) a příznivou cenu patří sibiřský modřín, hned po levném smrku, mezi nejvyhledávanější dřeviny na fasády. Kromě fasád je sibiřský modřín pro svoji hustotu (cca 750 kg/m3) a tvrdost (3,0 Brinnela) vhodný i na  podlahy do exteriéru i interiéru. Výběr na českém trhu je veliký, například naše firma v Borohrádku vyrábí tyto palubky a fasádní profily zhruba v pětadvaceti různých provedeních.
 

Thermo dřeviny (Thermo Wood)

Pro úpravu na thermo dřeviny se používají běžné dřeviny (smrk, borovice, jasan, buk), které se tepelně upravují, aby se zlepšily některé jejich vlastnosti, a to především stálost a životnost. Thermo dřeviny není potřeba povrchově upravovat, a pro svoji stálost se hodí i do vlhčího a nestálého prostředí jako jsou terasy, bazény, jezírka apd. Všechny palubky  thermo dřeva jsou v různých odstínech okru přecházejících do hnědé.

Exotické dřeviny

Jedná se  především o země Jižní Ameriky (Massaranduba, Jatoba, Ipe - Lapacho, Garapa, Tatajuba, Quaruba Tinga, Louro Tomaquaré, Tigerwood ), Severní Ameriky (Cedr) , jihovýchodní Asie (Teak, Eben, Bangkirai, Kapur, Kempas, Meranti, Merbau, Kokos, Bambus) a Afriky ( Teak, Abachi, Dusie, Wenge, Iroko, Mahagon). Toto je jen část exotických dřevin, které se do  Čech dováží, a jsou to jen ty nejznámější. Pro poměrně vysokou cenu se  používají velmi zřídka.

Mýty o izolacích a stabilitě dřevostaveb

Ten, kdo plánuje stavbu domu, má možnost zvolit kromě klasické zděné stavby i dřevostavbu. O těch ale stále koluje spousta mýtů, které se daří jen pomalu vyvracet. Dřevo je totiž u nás již po několik desetiletí považováno za podřadný materiál vhodný tak právě na „kůlničku na dříví“.

MÝTUS 1: V dřevěném domě je větší zima a hůře se vytopí

Dřevostavby jsou sice lehké a na základě své konstrukce obvykle hůře akumulují teplo. To však lze považovat za přednost - ohřívá se v nich totiž efektivně rovnou vnitřní objem vzduchu, teplo se tak neukládá do zděných konstrukcí, není třeba je dlouze vytápět, snáze se v nich také udržuje stálá teplota. Je to dáno jejich konstrukcí – jsou tvořeny dřevěným rámem, vyplněným izolací. Na její tloušťce a kvalitě, a také na skladbě stěn závisí tepelně-izolační vlastnosti stavby. Pokud však přece chceme akumulovat teplo, je možné vložit do dřevostavby zděné nebo betonové části.

MÝTUS 2: V dřevostavbě je všechno slyšet

Špatná akustika dřevostaveb je představa přetrvávající z dob socialismu, kvalita tehdy realizovaných dřevěných domů byla limitována nedostatečným výběrem materiálů a současně i nedodržováním technologických postupů. U dřevostaveb je možné snížit propouštění hluku správným použitím vhodné tepelné (i ta částečně izoluje proti hluku) a protihlukové izolace, dnes je jich na trhu velké množství. Navíc i v tomto ohledu musí dřevostavba splňovat závazné hygienické předpisy a normy pro šíření hluku konstrukcemi a vnitřními prostory. U staveb je sledována vzduchová a kročejová neprůzvučnost. Vzduchová neprůzvučnost se šíří, jak je zřejmé, vzduchem, její úroveň se maximálně sníží dokonalou těsností spojů a spár ve stěnách. Pokud jde o obecné akustické vlastnosti dřevostaveb, jde o sendvičové konstrukce z desek a materiálů různých tepelných a akustických izolačních vlastností. Jejich typ a právě i množství snižuje průzvučnost. Ve vícepodlažních stavbách je nutné řešit i kročejovou neprůzvučnost ve vodorovných konstrukcích. Konstrukce stropu musí být dostatečně tuhá, jako izolant kročejového hluku zde působí kromě zvukového izolačního materiálu i tepelná izolace. Jejich druh a tloušťku je nutné pečlivě vybrat a propočítat. Podlaha druhého nadzemního podlaží je navíc vždy koncipována jako plovoucí, pochozí plocha nespojená s obvodovými stěnami a s podkladní konstrukcí stropu nepřenáší zvuk.

MÝTUS 3: Dřevostavba je nestabilní při živelních pohromách

Extrémní výkyvy počasí se stávají i součástí našeho klimatu, firmy, zabývající se návrhy a realizacemi dřevostaveb, s nimi začínají počítat. Určité typy dřevostaveb jsou odolnější vůči zemětřesení, vichřicím a dokonce i povodním a záplavám. Nejodolnější jsou v tomto směru panelové dřevostavby s tuhým izolačním jádrem a pevnou konstrukční deskou z obou stran.

Dřevěnou nebo plastovou terasu?

Terasa vedle vašeho domu, na vašem balkoně, u bazénu nebo jezírka může působit jako oáza klidu a odpočinku, může být příjemným místem pro posezení u grilu, místem dětských radovánek a oslav nebo prostě jen relaxačním místem pro Vaší rodinu a stává se tak skvělým rozšířením obytného prostoru. Výběr vhodného materiálu tak může posunout Váš celkový dojem z bydlení o několik úrovní výše. Při zvažování, jaký materiál na terasu použít buďte proto nároční a zvažte veškerá pro a proti! Na našem trhu dominují terasy z masivního dřeva, ale objevují se i terasy z plastu, které nesou všechny výhody a nevýhody plastových materiálů. Na co byste se měli zaměřit při výběru vám poradí následující porovnání.

Nejdůležitější je vycházet z místa, kam chceme terasu pořídit, k jakému účelu bude toto místo sloužit, jaká bude četnost užívání tohoto prostoru, kolika lidmi. Terasa musí zároveň splňovat Vaše nároky na útulnost, čistotu a praktickou údržbu. Neméně podstatnou roli hraje i otázka financí.  

PŘEDNOSTÍ DŘEVĚNÉ TERASY je reakce přírodního materiálu na teplo a chlad, dřevo se ani při dlouhém nahřívání sluníčkem nerozpaluje, tak jako je tomu u jiných materiálů a je tak velmi příjemné pro bosou nohu stejně jako v zimě, kdy naopak nestudí.

Dřevěná terasa plní funkční i estetické nároky. Je to zejména trvanlivost, odolnost proti povětrnostním vlivům a dlouhověkost, která jde ruku v ruce s elegancí a originálním designem.

Dřeviny, ze kterých děláme venkovní terasy mají specifické vlastnosti a vyniká především jejich odolnost vůči hnilobě, nevadí jim mráz ani horko, výborně odolávají houbám a dřevokazným škůdcům.

Díky profilování (drážkování) jsou jednotlivá prkna bezpečná a zachycují drobné nečistoty, čímž zamezují přenosu těchto nečistot do interiéru.

Dřevěná terasa má svojí image – je jedinečným a neopakovatelným originálem díky zvýšenému důrazu jak na kvalitu a kresbu dřeviny, tak i na způsob opracování dřeva.

100% přírodní materiál dřevěné terasy poznáte od pohledu a je velmi příjemný na dotyk. Díky kvalitnímu zpracování má velmi jemný povrch, na kterém neexistují třísky, jak se často někteří mylně domnívají.

Ošetření a údržba venkovních teras je minimální. Provádí se pouze nátěrem olejovými přípravky, s možností pigmentace. Ošetření je pro zabránění šisování a je dobré jej jedenkrát ročně obnovovat.

Dřevěné terasy jsou téměř nezničitelné a oblíbené právě pro svoji dlouhověkost, čímž dochází ke značné úspoře finančních nákladů.


PLASTOVÁ TERASA je pro laika na první pohled k nerozeznání od dřevěné. Je naprosto odolná proti rozmarům počasí, tj. proti vodě, mrazu i UV záření.

Výhodou plastu dále je, že ho nenapadá hmyz, dřevokazné houby ani hniloba či plísně.

Povrch plastových prken je protiskluzový a tudíž bezpečný, bez třísek a štěpů.

Materiál na plastové terasy je stálobarevný a neměnný a je možné si vybrat z desítky druhů různých odstínů.

Plast zcela jistě není tak příjemný na dotek jako dřevo, v zimě na boso studí a sluneční paprsky je poměrně hodně rozpalují, avšak v chladu ani v teple se nekroutí a nepraská.

Finančně vychází terasy z plastu o něco dráž, než dřevěné, pozitivní však je, že podlaha z plastového materiálu je zcela trvanlivá a bezúdržbová.

 

Pokud jste se stále ještě nerozhodli, kterou variantu zvolit, obraťte se s důvěrou na nás a my Vám prozradíme, v čem spočívá úspora nákladů při výběru vhodné terasy a poradíme Vám, který materiál je pro Vaše účely ten správný.